This gallery contains 15 photos.
Hned v prvním příspěvku jsem vám slibovala, že vám napíšu něco o mých výletech, stáži, normálním životě v Bruselu. Takže – Voilá! První věc, na kterou si po příjezdu do Belgie musíte zvyknout, je takzvaná belgická logika. Dá se vyjádřit … Celý příspěvek
Celý předminulý týden jsem v kanceláři skoro nevětrala, protože neustálé policejní houkačky houkající přímo pod mými okny mě iritovaly ještě o něco víc, než těžký vzduch v místnosti. Když pak zasedání Rady skončilo a všechny ty baronky Ashtonové a další se přesunuli zase někam jinam, těšila jsem se, že bude chvíli klid. Jenže opak byl pravdou. Brusel se začal chystat na první návštěvu Baracka Obamy v historii. A tak jsme byli zásobovaní novinkami o tom, které ulice budou neprůchozí, přičemž jejich seznam se neustále měnil a rozšiřoval. Od úterý večer nám nad hlavami neustále kroužil vrtulník, ti z nás, kteří bydlí v Evropské čtvrti, si přítomnost helikoptéry nad hlavou užívali i celou noc. Z ulic byly odstraněny odpadkové koše, stojany na kola byly omotány policejní páskou, ulice byly zabarikádovány policejními dodávkami, občas byl k vidění policejní transportér. Do práce jsem se dostala jen taktak, pět minut po mém příchodu se budova i celé přilehlé okolí uzavřelo a nikdo nesměl ani dovnitř, ani ven.
Celé osazenstvo budovy se pak nahrnulo do přízemí, kde prosklenými stěnami pozorovalo kolonu limuzín, obrněných dodávek a vozů se snajpry v kufru. Snažili jsme se odhadnout, ve kterém z aut sedí Obama, někteří dokonce tvrdili, že jim zamával, ale to byla spíš jejich velká fantazie.
A pak Obama odjel do Vatikánu a já (opět) doufala, že příští týden už tedy doopravdy bude klid. Jenže. V pátek mi přišel hromadný email s přílohou, ve které se psalo, že následující týden přijede čínský prezident, pak taky proběhne v Bruselu EU-Africa summit, přijedou afričtí prezidenti, proběhne tu 14 demonstrací, přičemž na tu závěrečnou se sjedou 900 autobusy odboráři z celé Evropy a bude tu demonstrovat zhruba 50.000 lidí.
Takže protitankové zábrany ve městě zůstaly, omezení v dopravě taky, vrtulníky nad hlavou a houkající a pískající policisté jakbysmet. Stejně tak zůstal i můj tik v oku. V neděli jsem musela jít na nádraží oklikou, protože kolem královského paláce to nešlo, neb tam davy číňanů vítaly svého vůdce. Ve čtvrtek jsem viděla v limuzíně afrického papaláše . V pátek jsem se probudila a divila jsem se, že vrtulník není slyšet. No, byl to klid před bouří. Když jsem pak v poledne odcházela na oběd, akorát vrátní zamykali vchod do budovy a vřava demonstrantů byla asi 50 metrů od dveří. Řeknu vám, docela jsem na ten oběd pelášila. Demonstranti totiž neustále odpalovali nějaké dělbuchy, světlice, ve vzduchu kroužilo hned několik vrtulníků, na ulicích byli těžkooděnci. Když jsem se pak trošku v bočních uličkách zamotala a ptala se policisty na nejkratší cestu do hlavního sídla Komise, máchnul rukou ve směru kam mám jít a několikrát mi starostlivě a nálehavě zopakoval :“Ale rychle, rychle!!!“ Když jsem pak byla v cíli, dost se mi ulevilo.
Kolega mi pak říkal, že když minule demonstrovali rybáři, bylo to taky dost divoké. Navíc přede dveře vysypali desítky kilogramů ryb, takže se nedalo procházet a všechny ulice smrděly rybinou.
Až tedy budete příště mudrovat nad tím, jak ti byrokrati nic nedělají a mají se jak prasata v žitě, vemte v potaz podmínky, v jakých pracují
. Je to fakt na nervy.
Byrokratické Bruslení 